Jaká je skutečná kapacita disku po naformátování oproti nominální kapacitě?
Když jdete do obchodu a pořídíte si nový 1TB pevný disk, můžete se těšit na to, že na něm uložíte spoustu fotek, videí a jiných souborů. Avšak po připojení disku k počítači zjistíte, že skutečná kapacita disku je něco kolem 931 GiB, což je méně než očekávaných 1 000 GB. Jak je to možné? Proč je kapacita disku menší, než by měla dle výrobce být?
Proč je na pevném disku uvedena jiná kapacita, než kolik na něj uložíme dat?
Tento jev je způsoben rozdílem mezi způsobem, jakým výrobci úložných zařízení a operační systémy (jako je Windows nebo macOS) počítají a zobrazují kapacitu úložiště. Výrobci úložných zařízení používají dekadický systém (založený na mocninách 10) pro měření kapacity disku. To znamená, že 1TB je rovno 1 000 GB (1 000 000 000 000 bajtů). Na druhou stranu, operační systémy používají binární systém (založený na mocninách 2) pro správu a zobrazení úložného prostoru. V tomto systému je 1 TiB (tebibajt) rovno 1 024 GiB (1 099 511 627 776 bajtů).
Z tohoto důvodu, když připojíte svůj nový 1TB disk, operační systém jej nevidí jako 1 000 GB, ale spíše jako cca 931 GiB. Tento rozdíl je způsoben tím, že 1 000 000 000 000 bajtů (1TB) děleno 1 099 511 627 776 bajtů (1 TiB) je přibližně 0,9095 TiB, což se zaokrouhlí na 931 GiB.
Navíc při formátování disku je část kapacity vyhrazena pro vlastní souborový systém a metadata, což snižuje dostupný úložný prostor pro uživatele. Formátování disku je však naprosto nezbytné pro správnou funkci a kompatibilitu s operačním systémem.
V konečném důsledku, i když na obalu disku je uvedeno "1TB", skutečná kapacita disku, kterou můžete použít pro ukládání souborů, je mírně nižší.
Chcete vědět více o problematice jednotek udávajících kapacitu a velikosti dat?
Vysvětlíte mi, proč, je vstupní hodnota konvertoru v GB,TB atp., ale výstupní hodnota je uvedena v GiB, TiB atp.??
Důvodem, proč je výstupní hodnota uvedena v gibibajtech (GiB) nebo tebibajtech (TiB) namísto gigabajtech (GB) nebo terabajtech (TB), je rozdíl mezi dekadickými (base-10) a binárními (base-2) jednotkami, které jsme diskutovali dříve.
Výrobci úložných zařízení (jako jsou pevné disky) uvádějí kapacitu v dekadických jednotkách (TB, GB), které jsou založeny na mocninách 10. Operační systémy však pracují s binárními jednotkami (TiB, GiB), které jsou založeny na mocninách 2, při správě úložného prostoru.
Když tedy vstupní hodnota je v TB nebo GB, výstupní hodnota je převedena na GiB nebo TiB, protože operační systémy zobrazují a pracují s úložným prostorem v binárních jednotkách.
Tento rozdíl mezi dekadickými a binárními jednotkami způsobuje, že skutečná kapacita úložiště zobrazená v operačním systému je menší než kapacita uvedená výrobcem. Výpočet v GiB nebo TiB přesněji odráží, jak operační systém vidí a spravuje úložný prostor na disku.
A není taková disproporce pro běžné uživatele velmi matoucí? Například v systému Windows má uživatel veškeré velikosti souborů uvedené v kB. Proč mu tedy nabízet jako výstup např GiB, když nemá logickou a snadno odvoditelnou představu, kolik dat např. ve zmiňovaných kB nebo MB se vede do jednoho TiB?
Pravda je, že rozdíl mezi dekadickými a binárními jednotkami může být pro běžné uživatele matoucí. Ve skutečnosti se jedná o běžnou záměnu, která však může vést k nedorozuměním ohledně skutečné kapacity úložných zařízení.
Jedním z důvodů, proč operační systémy, jako je Windows, používají binární jednotky (KiB, MiB, GiB, TiB) místo dekadických jednotek (kB, MB, GB, TB), je, že počítače pracují s binárními čísly a výpočty založené na mocninách 2 jsou přirozenější pro práci s pamětí a úložným prostorem.
Navzdory tomu, že to může být pro běžné uživatele matoucí, zobrazuje Windows velikosti souborů a úložiště ve většině případů v dekadických jednotkách (kB, MB, GB, TB), ačkoli ve skutečnosti používá binární jednotky. To znamená, že i když jsou zobrazeny jednotky jako "GB" nebo "TB", ve skutečnosti jde o "GiB" nebo "TiB".
Tento způsob zobrazení je zvolen pravděpodobně kvůli snazšímu porozumění běžnými uživateli, kteří jsou zvyklí na dekadické jednotky z běžného života. Je však důležité si uvědomit, že tento způsob zobrazení může vést k nedorozuměním ohledně skutečné kapacity úložiště.
Aby byla situace méně matoucí, mohou některé aplikace a nástroje zobrazovat velikosti úložiště a souborů v dekadických jednotkách, ale uvádět, že používají binární jednotky pro výpočty. Alternativně by mohly poskytovat možnost přepínání mezi dekadickými a binárními jednotkami, aby uživatelé mohli zvolit jednotky, které jim nejlépe vyhovují.
Jaké faktory dále ovlivňují užitnou kapacitu disku
Z důvodu výše i níže uvedených faktorů může být skutečná kapacita disku po naformátování u jednotlivých souborových systémů odlišná. Výpočty, které poskytuje naše online utilita jsou zjednodušené a mohou se lišit v závislosti na konkrétní konfiguraci disku a souborového systému. Dávají však poměrně přesnou představu o celkovém využitelném prostoru. Pro přesné výpočty a informace o skutečné kapacitě disku po naformátování doporučujeme použít specializovaný software.
Rozdíl ve velikosti disku po naformátování oproti skutečné kapacitě u jednotlivých souborových systémů se určuje na základě několika faktorů:
-
Rezervovaný prostor pro systém: Souborové systémy obvykle vyhradí část kapacity disku pro správu metadat, jako jsou informace o souborech, adresářová struktura, informace o vlastnictví a přístupových právech. Tento rezervovaný prostor může být pro různé souborové systémy odlišný a závisí na jejich způsobu správy metadat.
-
Bloková velikost: Souborové systémy organizují data na disku do bloků o pevné velikosti. Bloková velikost ovlivňuje efektivitu ukládání dat a také množství metadat, která jsou potřebná pro správu souborů. Velké bloky mohou zvýšit rychlost čtení a zápisu, ale mohou vést ke ztrátě úložného prostoru, pokud jsou soubory menší než bloková velikost. Různé souborové systémy mají různé výchozí nastavení blokové velikosti a mohou mít také různou flexibilitu při jejím nastavování.
-
Fragmentace: Během času se soubory na disku mohou stát fragmentovanými, což znamená, že jejich jednotlivé části jsou rozptýleny po celém disku. Některé souborové systémy mají lepší mechanismy pro zabránění fragmentace nebo její redukci než jiné, což může ovlivnit celkovou kapacitu disku.
-
Přizpůsobení: Souborové systémy se mohou lišit v jejich schopnosti přizpůsobit se různým úložným zařízením a potřebám uživatelů. Například některé souborové systémy mají lepší podporu pro malé soubory, zatímco jiné se lépe hodí pro velké soubory nebo pro streamování dat.
