Záchrana a obnova dat z externího disku

Kontaktujte nás kdykoliv pro rychlé vyřešení problému

Záchrana dat z externího disku: příčiny ztráty a možnosti obnovy

Softwarové poškození na externím disku

Zahrnuje všechny situace, kdy je externí HDD fyzicky naprosto v pořádku a funkční, ale data jsou nedostupná kvůli problémům na úrovni souborů, souborových systémů nebo aplikací. Nejedná se tedy o chybu disku, ale vlastních dat:

• Nechtěné smazání souborů či složek

• Omylem provedené formátování externího disku

• Poškození souborového systému (např. způsobené nekorektním odpojením usb disku, výpadkem proudu, vadným softwarem). Zmizela část dat, složky nebo soubory nelze otevřít, zobrazení podivných znaků a symbolů

• Poškození dat virem, malwarem nebo ransomwarem

• Ztráta přístupu kvůli zapomenutým heslům či šifrovacím klíčům nebo problém s dešifrováním disku

Typické je, že záchrana dat často bývá možná pomocí specializovaných softwarových nástrojů a nevyžaduje hardwarový zásah.

Hardwarové poškození externího disku

Sem spadají všechny případy fyzického selhání nebo poškození přenosného disku jako zařízení, které brání normálnímu přístupu k souborům:

• Mechanické poškození externího disku - porucha motoru, zadření ložiska, havárie hlaviček - tzv. head crash, poškrábané plotny, vadné sektory

• Elektronická závada externího disku (HDD nebo SSD) - spálená elektronika HDD, porucha řadiče, selhání NAND flash paměti u SSD

• Fyzické poškození disku způsobené vnějšími vlivy - pád, náraz, průběžné dlouhodobé otřesy, vlhkost, přepětí, požár

V těchto situacích nefunkční externí disk obvykle vykazuje příznaky jako jsou neobvyklé zvuky (disk klepe, cvaká, pípá atp.), úplnou nefunkčnost nebo nestabilitu zařízení, případně úplnou "neviditelnost", kdy není disk po připojení v systému jakkoliv zobrazený. Takový externí disk se nedetekuje, není zobrazen ve správci disků). Záchrana dat mechanicky poškozeného externího disku vyžaduje vždy zásah v laboratoři s odpovídajícím technickým vybavením a množstvím zkušeností.

Proč využít služeb MyBlueDay v případě, že potřebujete obnovit data na externím disku?

Existuje několik důvodů, proč jsme v MyBlueDay často schopni uspět tam, kde ostatní selhávají. Obnova dat z externího disku není zdaleka pouze exaktní věda. Tradiční postupy a logika oprav počítačů pomocí běžně dostupného software pro obnovu dat předpokládá funkční hardware. Při závadě pevného disku nejsou běžné počítačové systémy schopny s poškozeným nebo nesprávně pracujícím hardwarem spolehlivě pracovat. Proto počítačové servisy nebo pracovníci IT podpory, kteří se zabývají záchranou dat pouze pomocí softwarových nástrojů, nejsou a nemohou být schopni v komplikovanějších případech data úspěšně obnovit.

Objednat bezplatnou diagnostiku disku

Externí disky patří k nejběžnějším řešením pro přenos a ukládání větších objemů dat. Ať už jde o externí pevné disky (HDD) s magnetickými plotnami nebo moderní externí SSD, lákají uživatele kombinací kapacity a pohodlí. Bohužel ani tato úložiště nejsou imunní vůči problémům – od nechtěného smazání souborů až po fyzické selhání zařízení. Následná ztráta dat může být pro uživatele velmi stresující. Jaké jsou nejčastější příčiny ztráty dat na externích discích a jak probíhá záchrana dat z externího disku? V tomto článku si přiblížíme různé typy externích disků a jejich technické odlišnosti, probereme typické scénáře selhání (uživatelské chyby, hardwarové i softwarové závady či vlivy okolí) a popíšeme možnosti obnovy dat – od svépomoci po profesionální zásah. Nezapomeneme ani na preventivní rady, aby byla šance na záchranu dat co nejvyšší a riziko jejich ztráty co nejnižší.

Typy externích disků a jejich konstrukce

Externí disky lze rozdělit do dvou hlavních kategorií: HDD (Hard Disk Drive) a SSD (Solid State Drive). Každá z nich funguje na odlišných principech a má své výhody i nevýhody z hlediska výkonu, odolnosti a také způsobu, jakým mohou data selhat či být obnovována. Dále existují různé formáty disků (nejčastěji 3,5" a 2,5") a způsoby připojení k počítači (různé verze USB či Thunderbolt). Tyto technické vlastnosti ovlivňují jak používání disků, tak potenciální rizika ztráty dat i postupy jejich záchrany.

Externí HDD (magnetické mechanické pevné disky)

Pevný disk (HDD) ukládá data magneticky na rotující plotny. Tyto plotny se otáčejí vysokou rychlostí (typicky 5 400 nebo 7 200 otáček za minutu) a nad jejich povrchem se vznášejí pohyblivé čtecí/zápisové hlavičky. Externí HDD v podstatě obsahuje stejný mechanismus jako interní disk v počítači, pouze je uzavřen v přenosném pouzdře a připojuje se přes rozhraní jako USB. Vyrábějí se ve dvou hlavních velikostech: 3,5" disky, které bývají označovány jako desktopové (stolní) externí disky, a 2,5" disky, označované jako přenosné (portable).

Stolní externí harddisk (desktop)

3,5" externí HDD vždy vyžadují samostatné napájení ze sítě (mají vlastní adaptér do zásuvky 220V), jsou větší a často nabízejí vyšší kapacity a o něco vyšší výkon. Díky většímu průměru rotačních datových ploten a robustnější konstrukci (do těla disku lze umístit 1 - 15 ploten) mohou dosahovat vyšších rychlostí čtení/zápisu a vyšších kapacit (dnes běžně 2-30 TB). Obecně tedy platí, že 3,5" disky mívají vyšší maximální datovou propustnost a větší úložnou kapacitu než 2,5" modely. Potřebujete-li uložit množství dat co nejefektivněji, není lepší volby. Na druhou stranu nejsou tak snadno přenosné a nejsou stavěny na častou manipulaci v terénu (spíše slouží jako stolní úložiště např. pro zálohy). Moderní vysoko-kapacitní desktop externí disky také často využívají extrémně pokročilých technologií, jako je plnění heliem, nebo energeticky asistované způsoby zápisu ePMR, HAMR (laser). A pokud již dojde k poškození externího disku, který takové technologie využívá, bude záchrana z něj patřit mezi tu nejnáročnější práci.

Přenosný externí harddisk (portable)

2,5" externí HDD jsou menší a lehčí zařízení, která se často obejdou bez externího napájecího adaptéru (postačí jim energie z USB portu počítače). Díky tomu jsou velmi mobilní - vejdou se do kapsy či brašny a jsou určené k častému přenášení. Za tuto přenosnost se ovšem platí určitými kompromisy. 2,5" disky mívají zpravidla nižší otáčky (typicky 5 400 rpm) a o něco pomalejší přístupové časy, takže jejich výkonnost je nižší než u 3,5" modelů. Také maximální kapacita je omezenější - současné přenosné HDD nabízejí obvykle do 6 TB. Z hlediska spolehlivosti nejsou zásadní rozdíly v technologií - oba formáty využívají podobné principy - nicméně 2,5" disky jsou určené k častému přenášení, a tak se počítá s jejich odolností vůči otřesům v klidovém stavu (mají parkovací rampy pro hlavičky apod.). Při provozu jsou však mechanicky zranitelné všechny HDD stejně. Důležité je zmínit, že větší mobilita 2,5" disků zároveň zvyšuje riziko nechtěného pádu nebo nárazu při provozu, což může vést k fyzickému poškození disku (více rozvedeme níže).

Populární externí HDD které patří globálně mezi nejpoužívanější zahrnují modely jako Western Digital (WD) My Passport, WD Elements, či Seagate Expansion Portable. Mezi další oblíbené značky patří různé modely externích disků od firem ADATA, Verbatim, Transcend, Toshiba nebo Lacie či G-Drive. Jde typicky o 2,5" přenosné disky s kapacitami v jednotkách TB a rozhraním USB 3.0. K dispozici jsou i větší 3,5" externí jednotky jako WD My Book, WD Elements Desktop, Seagate Expansion Desktop, případně disky Lacie (mířící primárně na uživatele Apple zařízení) patřící firmě Seagate, nebo SanDisk G-Drive, který vlastní naopak Western Digital. Tyto disky nabízejí vyšší kapacity (4 TB a více) a jsou určené pro stacionární použití. Technicky vzato uvnitř těchto externích boxů často najdeme klasické interní HDD daného výrobce - v případě WD My Book / WD Elements to bude např. disk WD Red nebo Ultrastar určité kapacity, v případě Seagate Expansion zase odpovídající model Seagate Barracuda nebo IronWolf. Výrobci do externích disků nasazují i odlišné technologie zápisu dat: u moderních vysokokapacitních HDD se můžeme setkat s pojmy SMR a CMR, nebo HAMR a HAMR či ePMR.

Externí SSD (polovodičové disky)

SSD (Solid State Drive) je zařízení pro ukládání dat bez pohyblivých částí. Data jsou uchovávána v polovodičových paměťových čipech (NAND flash), podobně jako u USB flash disků či paměťových karet - ovšem SSD obsahuje propracovaný řadič a firmware, který spravuje velké pole paměťových čipů tak, aby poskytl co nejvyšší rychlost a spolehlivost. Externí SSD se v posledních letech staly populární díky dramatickému poklesu cen flash pamětí a enormnímu nárůstu výkonu: ve srovnání s HDD dokáže SSD pracovat mnohonásobně rychleji (v řádu stovek MB/s až jednotek GB/s) a je odolné vůči otřesům (při pádu nedochází k mechanické havárii, protože zařízení nemá plotny ani hlavičky - ukládání dat není založené na mechanickém pohybu komponent).

Přenosný externí disk SSD (portable)

SSD jsou díky absenci pohyblivých částí spolehlivější při fyzické zátěži - běžné otřesy či pád z malé výšky jim typicky nezpůsobí okamžité zničení dat (maximálně dojde k odpojení či poškození konektoru). To ale neznamená, že by byly nezničitelné. Slabým místem SSD může být elektronika a paměťové buňky: řadič či jiné součástky mohou selhat vlivem přepětí nebo výrobní vady a samotné paměťové buňky flash paměti mají omezenou životnost - vydrží jen určitý počet zápisů (tzv. Program/Erase cyklů). Po vyčerpání této životnosti se buňky opotřebují a začnou chybovat. Výrobci nasazují různé typy pamětí s různou výdrží: např. běžné TLC NAND (tříbitové buňky) mívají vyšší výdrž než levnější QLC NAND (čtyřbitové buňky) - QLC mají obecně pomalejší zápis a nižší počet garantovaných cyklů, což je daň za vyšší hustotu a nižší cenu za 1 GB. V praxi však řadič SSD používá řadu technik jako wear-leveling (rozprostření zátěže rovnoměrně po buňkách) a over-provisioning (rezervní buňky navíc) k prodloužení životnosti. Při běžném používání tak SSD vydrží mnoho let, jen je nutné počítat s tím, že každý SSD má omezený životní cyklus - při extrémně intenzivním zápisu může odejít už za pár let, zatímco při lehkém využití může fungovat i 5 a více let bez potíží. Hlavním faktorem je skutečně objem zapsaných dat v čase. Na rozdíl od HDD, které mohou běžet teoreticky neomezeně dlouho (pokud se něco mechanicky neporouchá), SSD se postupně vyčerpává zapsanými daty. Na druhou stranu, selhání HDD bývá častěji nepředvídatelné (může kdykoli dojít k mechanické závadě), zatímco u SSD se životnost dá částečně odhadnout z údajů SMART (počítadlo přepisů). SSD také většinou umí signalizovat blížící se vyčerpání buněk (tzv. procento opotřebení).

A jaké jsou nejoblíbenější přenosné SSD? Běžné externí SSD disky mívají kapacity od stovek GB po jednotky TB a vyrábějí je firmy jako Samsung (řady T5, T7 a T9), SanDisk (Extreme Portable SSD), Western Digital (WD My Passport SSD) nebo Seagate (One Touch SSD). Obecně je však výrobců mnohem více a dá se říci, že každá firma, mající ve svém portfoliu výrobu interních SSD (M.2, SATA) nabízí i SSD v externí podobě. Patří mezi ně externí SSD disky firem ADATA, Crucial, Kingston, Verbatim a mnoho dalších. Tyto produkty jsou fyzicky velmi kompaktní - často menší než vizitka - a obvykle využívají moderní rozhraní USB 3.1/3.2 Gen2 (výjimečně i 3.2 Gen2x2 nebo Thunderbolt)  s konektorem USB-C. Uvnitř boxu může být různá technika: některé externí SSD (např. starší Samsung T5) využívají interně rozhraní SATA (podobně jako 2,5" interní SSD), novější modely (Samsung T7, SanDisk Extreme Pro V2 apod.) obsahují modul NVMe SSD napojený přes můstek na USB. NVMe SSD dokáží využít mnohem vyšší propustnost - zatímco SATA omezuje rychlost přibližně na 550 MB/s, NVMe přes USB 3.2 Gen2 dosahují kolem 1 000 MB/s a s rozhraním Thunderbolt klidně i několikanásobně více. Moderní externí SSD jsou tak výkonnostně srovnatelné s interními SSD v počítači. Například dříve většina externích SSD využívala SATA a dosahovala rychlostí kolem 500 MB/s, zatímco dnešní převládající NVMe externí disky mohou dosahovat rychlostí i přes 4 000 MB/s  (samozřejmě pokud to rozhraní dovolí).

Z hlediska záchrany dat je porucha řadiče SSD velmi vážná komplikace. Profesionální laboratoře v takovém případě musí v některých případech přistoupit k tzv. chip-off recovery - fyzicky odpájet paměťové čipy a s využitím vhodného dárcovského SSD následně rekonstruovat data pomocí specializovaných nástrojů a znalosti architektury daného disku. Pokud je ovšem obsah čipů výrobcem šifrován (což je běžné u většiny interních i externích SSD), je nutné získat i šifrovací klíč nebo opravit řadič. Což je bohužel v mnoha případech z technických důvodů neřešitelný problém. Málo se ví, že i některé mechanické externí disky Western Digital (řada My Passport, My Book apod.) provádějí automatické hardwarové šifrování všech dat na disku pomocí čipu na USB řadiči, který je buď integrovaný do disku (on-board USB), nebo v podobě externího můstku. Uživatel o tom ani nemusí vědět, protože k datům se dostane transparentně - dokud vše funguje. Pokud však odejde elektronika oné USB-SATA desky, získáte z "holého" disku jen šifrované nesmyslné bloky a standardní nástroje nic neobnoví. Výrobci tyto informace obecně nezveřejňují ani neposkytují v těchto případech podporu, což výrazně ztěžuje svépomocnou obnovu dat - v praxi je nutné buď sehnat úplně stejný model elektroniky a doufat, že si disk "sedne", nebo svěřit obnovu specialistům na na data recovery, kteří potřebné know-how a nástroje mají.

Kromě šifrování hraje roli i funkce TRIM, kterou moderní SSD (a dokonce i některé SMR HDD) využívají pro udržení výkonu. TRIM umožňuje operačnímu systému sdělit disku, které bloky již neobsahují platná data (např. po smazání souboru), a disk je může v rámci garbage collectingu vymazat. To sice zvyšuje výkon a prodlužuje životnost, ale má to zásadní dopad na možnost obnovy smazaných dat - jakmile SSD pomocí TRIM dané buňky vymaže, původní obsah nenávratně mizí (v paměti po něm zůstanou jen samé nuly). U SSD s aktivním TRIMem tak typicky nelze obnovit smazané soubory, protože na rozdíl od HDD nedochází jen k označení prostoru za volný, ale k fyzickému smazání buněk velmi brzy po smazání souboru. Jedinou šancí je disk ihned po nechtěném smazání odpojit dříve, než proběhne úklid - a i pak má i profesionální laboratoř na záchranu dat jen malou šanci zbytky dat získat. U externích SSD záleží na tom, zda TRIM přes použité rozhraní funguje - např. přes klasické USB mass storage protokoly dříve TRIM neprocházel, novější USB Attached SCSI (UASP) už ho často podporuje. Každopádně u SSD je obnova smazaných dat velmi nejistá, což je dobré mít na paměti.

Rozhraní externích disků: USB a Thunderbolt

Jedním z parametrů externích disků je rozhraní, jakým se připojují k počítači. To ovlivňuje kompatibilitu a zejména rychlost přenosu dat. V posledních dvou desetiletích dominují externím diskům varianty rozhraní USB. Starší externí disky používaly USB 2.0 (max. teoretická propustnost 480 Mb/s, reálně ~30 MB/s), novější využívají USB 3.0 (přejmenované na USB 3.2 Gen1) s propustností až 5 Gb/s (~500 MB/s). Ještě rychlejší je USB 3.2 Gen2 s 10 Gb/s (typicky označované jako “USB 3.1 Gen2”) a nejnovější USB 3.2 Gen2x2 s 20 Gb/s – to už však podporuje jen málokterý externí disk nebo PC port. Mnoho moderních externích SSD využívá také USB-C konektor, což je oboustranný konektor standardu USB. Není však podstatný jen tvar konektoru – důležité je právě, jakou verzi USB disk a počítač podporují. Například disk Samsung T7 má USB-C konektor, ale komunikace probíhá standardem USB 3.2 Gen2 (10 Gb/s). Naproti tomu externí HDD Seagate Backup Plus může mít také USB-C, ovšem jen standard 5 Gb/s. V praxi jsou klasické magnetické disky limitovány rychlostí samotného HDD (cca do 160 MB/s u 2,5" a 250 MB/s u 3,5"), takže i USB 3.0 Gen1 (5 Gb/s) je plně dostačující pro HDD – rozdíl mezi Gen1 a Gen2 by běžný uživatel nepoznal. Naproti tomu výkonné externí SSD již mohou přenos 5 Gb/s brzdit; proto high-end modely využívají buď 10Gb/s USB, nebo dokonce Thunderbolt 3/4/5 rozhraní. Thunderbolt 3 využívá USB-C konektor, ale jedná se o odlišný protokol s propustností až 40 Gb/s. Existují profesionální externí SSD (např. Samsung X5), které přes Thunderbolt dosahují rychlostí přes 2,5 GB/s. Pro koncového uživatele je důležité zkontrolovat, jaké rozhraní disk nabízí a jaké podporuje jeho počítač. Obecně platí zpětná kompatibilita – disk s USB 3.2 Gen2 lze připojit do USB 3.0 portu, ale poběží nižší rychlostí. Shrnutí rychlostí: klasický externí HDD ~100 MB/s, externí SATA SSD ~500 MB/s, externí NVMe SSD přes USB 10Gb/s ~1000 MB/s a přes Thunderbolt až 3000+ MB/s. Samozřejmě reálné hodnoty se liší dle konkrétního modelu. 

Po stránce napájení platí, že 3,5" disky i rychlá Thunderbolt zařízení zpravidla potřebují více energie, než dá standardní USB port – proto mívají vlastní napájení (nebo využívají např. Thunderbolt dok s napájením). Naopak 2,5" HDD a většina USB externích SSD si vystačí s napájením z portu. Konektorová kompatibilita: mnoho disků dříve používalo port USB-A nebo proprietární micro-B (u USB 3.0 často micro-B SuperSpeed), dnes se stále častěji standardizuje USB-C. Není problém použít redukci nebo kabel USB-C/USB-A podle potřeby; pro rychlosti nad 5 Gbps však musí jít o (!!!) kvalitní kabel a port podporující příslušný standard.

Typické příčiny ztráty dat u externích disků

Navzdory pokrokům v technologiích úložišť zůstává fakt, že každé úložiště může selhat. Externí disky nejsou výjimkou. Příčiny ztráty dat můžeme rozdělit do několika kategorií: chyby způsobené uživatelem, hardwarové poruchy, softwarové (logické) chyby a vnější vlivy prostředí. Někdy se na nešťastné ztrátě dat podílí kombinace faktorů – například disk může utrpět fyzické poškození (hardwarová závada) a zároveň se poškodí souborový systém (logická závada). Níže probereme jednotlivé typické scénáře, které mohou vést ke ztrátě přístupu k datům na externím disku.

Softwarová ztráta dat na externím disku způsobená uživatelem (mazání, formátování, nesprávná manipulace)

• Neúmyslné smazání souborů či složek: Uživatel omylem vymaže nesprávný soubor, vysype koš nebo použije klávesovou zkratku Shift+Delete (trvalé smazání bez koše; POZOR: na externích discích není funkce koše dostupná!). Případně při uvolňování místa smaže složku, o které se domníval, že není důležitá, aby později zjistil opak. V danou chvíli jde vše rychle – pár kliknutí – ale následky mohou být fatální. Tyto akce obvykle proběhnou během vteřin, aniž by si uživatel uvědomil, co se stalo.
• Chybné formátování nebo přepsání disku: Klasická situace – připojíte externí disk a operační systém se zeptá „Chcete disk naformátovat?“. Pokud ve spěchu odsouhlasíte nebo si spletete disky (např. při instalaci systému či klonování), můžete omylem naformátovat nesprávný disk nebo přepsat jeho obsah jinými daty. Formátování smaže informace o původních datech (a u rychlého formátu prakticky jen inicializuje souborový systém), takže data mohou i nadále fyzicky existovat na médiu, ale pro běžného uživatele jsou nedostupná. Přepis původních dat novými je výrazně komplikovanější a šance na obnovu vychází z několika proměnných viz je možné zachránit data z přepsaného disku?
• Nesprávné vysunutí/odpojení disku: Mnoho uživatelů podceňuje varování operačního systému a odpojuje externí disk „na sílu“, aniž by použili volbu bezpečného odebrání. Pokud se disk odpojí nebo ztratí napájení v okamžiku, kdy na něj probíhá zápis dat, hrozí poškození právě zapisovaných souborů či celého souborového systému. V MyBlueDay víme, že jakékoli přerušení procesu zápisu – výpadek proudu, odpojení kabelu či pád disku – může vést k neúplnému zapsání dat a jejich následné nečitelnosti. Operační systémy proto varují, abyste neodpojovali disky během práce, a nabízejí právě funkci „Bezpečně odebrat hardware“, která zajistí dokončení všech zápisů na disk. Nesprávným odpojením může dojít k tzv. poškození souborového systému – disk pak hlásí chyby, může se tvářit jako nenaformátovaný apod., dokud neproběhne opravná utilita (CHKDSK apod.). V horším případě se mohou poškodit i interní tabulky disku. A v tom nejhorším případě může dojít i mechanickému poškození vašeho externího disku. A proč? Protože náhlým odpojením od USB přerušíte napájení externího HDD, což vede k náhlému poklesu otáček datové plotny. Tím poklesne vztlak, držící čtecí hlavy disku nad povrchem plotny a hlavy se tak mohou dotknout stále rotujících ploten, což může vést k až fatálnímu průšvihu. 
• Další chyby: Patří sem třeba špatně provedená migrace dat (uživatel překopíruje data na disk a smaže originál dříve, než ověří, že kopie proběhla v pořádku), přepsání souboru jinou verzí, špatná práce s šifrováním (zapomenuté heslo k zašifrovanému disku – to už je spíše logická závada, viz dále) apod. Lidská nepozornost nebo nedostatečná znalost může vést i k tomu, že uživatel zanedbá zálohování a přijde o data při první komplikaci, která by jinak nemusela být tragická.

Dobrou zprávou je, že u čistě uživatelských chyb (smazání, formátování) nebyla data fyzicky poškozena. Disk jako celek je nejspíš v pořádku a šance na obnovu dat je poměrně vysoká, pokud se rychle zakročí (a ideálně na disk dále nezapisuje). V případě HDD totiž smazání nebo formát obvykle pouze označí dané sektory za volné, data fyzicky zůstávají na plotně, dokud nejsou přepsána novými daty. Pomocí specializovaných nástrojů na záchranu dat je tedy často možné smazané soubory obnovit. U SSD je situace komplikovanější kvůli zmíněnému TRIMu – pokud byl aktivní, smazaná data mohou být velmi rychle nenávratně pryč. Ale i u SSD platí, že okamžitě po zjištění omylu je vhodné disk přestat používat (vyndat a odložit), čímž se zvýší šance, že se ještě obsah nesmazal.

Z uživatelských chyb je asi jedinou opravdovou neřešitelnou situací zapomenuté heslo u šifrovaného disku (resp. ztráta přístupových údajů). Moderní šifrování (BitLocker, AES256 na hardwarových čipech) je prakticky nemožné zlomit hrubou silou, takže pokud si uživatel zašifruje externí disk a zapomene heslo či ztratí klíč, data budou definitivně ztracena. Specializované firmy na záchranu dat v tomto případě také nepomohou (umíme pouze tzv. forenzní získání šifrovaných dat, ale ne dešifrování bez klíče). Výjimkou je situace, kdy selže něco v mechanismu autorizace, ale šifrovací klíč je znám – pak existují postupy, jak data ze šifrovaného disku dostat (např. obnovení BitLocker disku pomocí obnovovacího klíče, pokud ho má uživatel uložen).

Krátce: Chybám uživatele lze předcházet opatrností a zavedením správných postupů (např. než něco smažu nebo zformátuji, dvakrát zkontroluji, že jde o správný disk či soubor; důležité soubory zálohuji, aby omyl nebyl fatální). Pokud už k nechtěnému smazání dat/formátu disku dojde, hlavně na disk dále nic nezapisovat a pokusit se o obnovu (svépomocí nebo lépe přes odborníky). Rozhodně nic dalšího neinstalovat na postižený disk a minimalizovat jeho použití.

Hardwarové poruchy (mechanické a elektronické závady externího disku)

• Mechanické poškození externího disku: Klasické pevné disky obsahují jemné mechanické části které se pohybují. Časem nebo v důsledku otřesu může dojít k selhání mechanických dílů, např. otáčející se plotny nebo k tzv. head crash – situaci, kdy čtecí/zápisová hlavička harddisku narazí do povrchu plotny. Takový kontakt může poškrábat magnetickou vrstvu na plotně a nenávratně zničit část dat. Mechanické poruchy externích disků se mohou projevit charakteristickými neobvyklými zvuky – cvakání, klepání, pípání či skřípání z útrob disku značí vážný problém (hlavičky nemohou najít stopu nebo opakovaně narážejí, nebo se disk vůbec neroztočí). Pokud disk začne takto cvakat, je to typický případ fyzické závady – další provoz může problém zhoršovat (hlavičky mohou dále poškozovat povrch ploten), takže je vhodné disk ihned vypnout. Mechanické selhání disku může nastat bez varování po dlouhé době provozu (prostě se něco opotřebí nebo ulomí), anebo náhle v důsledku vnější události (pád disku při chodu, silný náraz, někdy i výrobní vada). Statistiky ukazují, že pravděpodobnost selhání HDD roste s jeho stářím – uvnitř jsou velmi malé tolerance a maziva či materiály se časem opotřebovávají. Například ložiska motoru mohou zatuhnout, plotny se mohou tzv. „přilepit“ (po dlouhém odstavení disku) nebo citlivé cívky hlaviček degradují. Starší disky tak mohou selhat častěji; zároveň se však ukazuje, že některé moderní modely disků mívají vyšší poruchovost než starší „poctivě udělané“ kusy – zkrátka více technologií na menším prostoru znamená větší riziko drobné vady. Dle dat se průměrná roční míra poruchovosti HDD v datacentrech pohybuje kolem 1–2 % (Backblaze Drive Stats for Q2 2023) (tedy zhruba jeden až dva disky ze sta selžou do roka, a to i bez vnějších vlivů). Některé modely jsou však náchylné k poruše mnohem více (viz infobox níže).
• Závady elektroniky externího harddisku HDD: Krom mechanických částí může u HDD selhat i elektronika – typicky řadičová deska (PCB) připojená zespodu disku. Ta obsahuje řídící čipy, cache paměť a napájecí obvody. Jedna z častých závad je spálení řadiče vlivem přepětí nebo zkratu (např. po bouřce, nekvalitním zdroji napájení u 3,5" disků, či chybném zapojení). V takovém případě disk úplně „umře“ – netočí se, nereaguje. Někdy lze poměrně úspěšně elektroniku vyměnit za identickou z jiného disku, ale u moderních disků bývá na desce uložena i kalibrace a šifrovací klíče, takže přehodit PCB nemusí vždy fungovat bez úpravy (odborníci umí např. překopírovat firmware chip z původní desky). K elektronickým závadám patří i selhání firmware – disk může díky programové chybě v řídícím software „zatuhnout“ v nefunkčním stavu. Známý byl případ některých disků Seagate, které kvůli chybě firmware přestaly po čase reagovat (tzv. BSY bug u Barracuda 7200.11). Firmware problémy vyžadují speciální přístroje pro servisní komunikační rozhraní disku (např. sériová konzole), kterými disponují data recovery laboratoře – uživatel sám je nevyřeší.
• Poškození paměťových čipů SSD: U SSD se mechanické potíže obvykle nevyskytují, zato může selhat paměťový čip – ať už náhle (výrobní vada) nebo v důsledku opotřebení (překročení životnosti P/E cyklů). Selhání flash paměti se může projevit ztrátou části dat (některé bloky hlásí nečitelnost, i když řadič a ostatní fungují). Moderní SSD mají naštěstí určitou míru redundance a opravných mechanismů, ale pokud degraduje příliš buněk, může se ztrácet integrita dat. Extrémním případem je tzv. „brick“ SSD – úplné selhání, kdy disk přestane reagovat. To často souvisí právě se zhroucením řadiče při chybách flash – řadič pak nedokáže inicializovat disk. Elektronika SSD může selhat i jinak (jak bylo zmíněno, problém s napájením, vadné kondenzátory, chyba firmware atd.). U SSD obvykle platí, že selhání přichází bez varování – disk do poslední chvíle funguje rychle a pak náhle „zmizí“ a je konec. Proto je důležité sledovat ukazatel opotřebení (např. SMART atributy), i když ani ten nezachytí vše.
• Stáří a degradace dat: U obou typů médií může hrát roli také samovolná degradace dat v čase. Magnetický záznam na plotnách může během let ztrácet svou integritu (tzv. bit rot – bitová hniloba, postupné slábnutí magnetického náboje). SSD zase mohou ztrácet data při dlouhodobém skladování bez napájení (elektrický náboj v buňkách časem slábne, zejména po vysokém počtu zápisů). Takže velmi starý disk nebo dlouho odložený disk může mít části dat poškozené i bez aktivního používání. Taková „přirozená“ ztráta dat se projevuje jako nečitelné soubory či vadné sektory a většinou ji řeší kontrola disku a obnovení ze zálohy, pokud existuje.

Hardwarové poruchy externích disků jsou obecně závažné, protože znamenají, že samotné médium neumí data zpřístupnit standardní cestou. Obecně platí, že fyzické poškození disku = práce pro odborníka. Například při mechanickém selhání externího harddisku (cvakání) je jakýkoli další pokus uživatele o rozběhnutí disku extrémně riskantní – může způsobit zhoršení již tak vážného poškození. Stejně tak spálenou elektroniku průměrný uživatel nevymění a u SSD disků už vůbec nelze improvizovat. Tyto situace řeší specializovaná firma na obnovy dat s vybavením (náhradní díly, čisté komory atd.) a know-how – viz sekce níže o profesionální záchraně dat na externím disku.

Typické zvuky mechanicky poškozených externích disků

Spontánní softwarové a logické chyby (poškození dat bez zavinění uživatelem)

• Poškození souborového systému: Pokud dojde k narušení struktur, které udržují přehled o souborech (tabulky souborů, adresáře, MFT apod.), může disk náhle působit jako prázdný nebo nečitelný. Příčin může být několik – již zmíněné odpojení disku při zápisu (nekompletní operace zápisu poškodí struktury), dále pád systému v nevhodnou chvíli, chyba ovladače, nebo i vadný blok na disku, který postihne právě oblast s metadaty souborového systému. Výsledkem bývá hláška typu „disk není naformátován“ nebo nabídka na spuštění kontroly disku (CHKDSK). Poškozený souborový systém může částečně opravit právě nástroj CHKDSK nebo fsck – ten se pokusí struktury srovnat, ale někdy za cenu ztráty souborů, které už nedokáže správně přiřadit. Pro méně zkušené uživatele je lepší v takové situaci disk přepnout do režimu pouze pro čtení a raději udělat obraz a pracovat na kopii. Poškození souborového systému se řadí mezi logické závady, které jsou pro specialisty řešitelné poměrně rutinně (pokud data na disku fyzicky jsou, dají se z obrazu vydolovat), nicméně pro laika může jít o slepou uličku. Někdy je vhodné nechat odborníka nejprve zjistit, zda poškození nevzniklo kvůli umírajícímu disku (což by byla kombinace hardware+logika) – v takovém případě by opakované pokusy o opravu jen zhoršovaly stav.
• Viry, malware a ransomware: Škodlivý software může způsobit ztrátu dat buď tím, že data záměrně zničí/zašifruje, nebo tím, že naruší souborový systém. Klasičtí počítačoví viry mohly soubory mazat či poškozovat; moderní hrozbou je ransomware, který data na disku zašifruje a požaduje výkupné. Takto postižený disk může po útoku vykazovat šifrované soubory s nečitelným obsahem nebo i žádné soubory (pokud je malware smazal). Je důležité zmínit, že malware nepoškozuje fyzicky disk jako zařízení (nemůže „odpálit“ elektroniku ani způsobit mechanickou závadu), ale umí zásadně poškodit data tak, že k nim nemáte přístup. V případě ransomware je často jedinou cestou obnova ze zálohy nebo zaplacení výkupného (což se obecně nedoporučuje, a navíc to nemusí vést k získání klíče). Profesionálové umí někdy částečně pomoci – například některé varianty ransomware mají známé slabiny nebo lze za určitých okolností obnovit smazané původní soubory, pokud šifrované kopie nebyly přesně přes ně. Obecně ale malware patří mezi příčiny ztráty dat, proti nimž je nejlepší prevence (antiviry, zálohy).
• Chyby softwaru, systémů a obsluha dat: Do této kategorie můžeme zahrnout i různé selhání aplikací či operačního systému, která mohou vést k poškození dat. Například chyba v programu, který ukládá data na disk, může způsobit, že výsledný soubor je poškozen (tzv. corrupted) – nejde otevřít nebo obsahuje nesmyslná data. To se stává například při pádu aplikace během ukládání. Také může dojít k nesprávné synchronizaci či migraci dat – typicky při přesunu velkého množství souborů se některé nepřenesou správně (vlivem chyby nebo předčasného přerušení), a pokud byla originální data smazána, je výsledkem ztráta. Patří sem i chyby lidského faktoru s pomocí technologie – např. uživatel spustí skript či program, který omylem přepíše špatná data, nebo použití nevhodného nástroje (některé „optimalizační“ programy mohly v minulosti způsobit spíše škody).
• Zapomenutá hesla / ztracený přístup: Už zmíněné šifrování můžeme zařadit i sem, pokud technicky disk je v pořádku, ale data jsou nedosažitelná kvůli zapomenutému heslu nebo ztracenému klíči. V podnikovém prostředí se občas stane, že zařízení bylo zabezpečeno a po čase nikdo nezná heslo – data jsou pak logicky „ztracena“, ač fyzicky existují. Moderní šifrovací algoritmy jsou prakticky neprolomitelné, takže toto je ztráta trvalá.

Celkově logické chyby (softwarové) často znamenají, že data na disku stále jsou, jen k nim není dostupná „cesta“. Proto se na ně specializují programy pro obnovu dat – umí prohledat disk na nižší úrovni a zkusit soubory rekonstruovat bez spoléhání na tabulky systému souborů. V případě napadení virem nebo poškození souborů aplikací záleží na povaze škod – někdy lze využít zálohy dočasných souborů, předchozích verzí apod. Důležité je opět co nejdříve po zjištění problému disk zakonzervovat (nepřipisovat další změny) a přejít k obnově.

Vnější vlivy vedoucí ke ztrátě dat (přepětí, pád, voda, teplota aj.)

• Mechanické šoky a pády: Externí disk může spadnout ze stolu, vyklouznout z ruky, narazit v tašce do tvrdého předmětu apod. Pokud se jedná o HDD a ten je zrovna v chodu, může i drobný pád způsobit ono katastrofické setkání hlaviček s plotnou (head crash) a fyzické zničení dat v postižené oblasti. Díky parkovacím mechanismům jsou moderní disky poměrně odolné v vypnutém stavu – pád vypnutého HDD z malé výšky většinou nepůsobí škody. V zapnutém stavu je ale riziko obrovské i u malého otřesu. U SSD sice pád nezpůsobí mechanickou havárii, ale může poškodit desku či konektor. Časté otřesy mohou také uvolnit kontakty. Přenosné disky jsou proto často opatřeny gumovým obalem nebo odolným pouzdrem – drobným ťukancům to pomůže, ale fyzikální limity to nepřekoná. Celkově platí, že externí disky kvůli své mobilitě trpí pády daleko častěji než interní disky v PC.
• Elektrické problémy (přepětí, výpadky): Externí disky, zejména 3,5" modely s vlastním adaptérem, mohou být poškozeny přepětím v síti nebo elektrostatickým výbojem. Například bouřka, přepěťová špička v síti či vadný zdroj mohou způsobit, že do zařízení dorazí vyšší napětí a odpálí citlivé obvody. Typickým následkem je spálená ochranná dioda nebo regulátor na PCB disku. Pokud není disk chráněn (např. připojením přes přepěťovou ochranu), je vůči tomuto zranitelný. I výpadek proudu ve špatnou chvíli může zanechat disk v nekonzistentním stavu (jak jsme zmiňovali u logických chyb). Zvláštní kapitolou jsou nestandardní napájecí zdroje – používání neoriginálního adaptéru s nesprávným napětím či konektorem může disk zničit. U notebooků je občas problém, že při určitých stavech (uspání) odpojují napájení USB portů, což může působit opakované odpojování externího disku bez správného postupu – to opět souvisí s logickými chybami.
• Voda a vlhkost: Externí disk politý vodou, kávou nebo utopený při povodni – i to se stává. Voda je nepřítel elektroniky: způsobí zkrat, korozi a v případě HDD může kontaminovat vnitřek prachem a nečistotami. Zajímavé je, že pokud se HDD namočí vypnutý, často se doporučuje nesušit ho, ale naopak udržet vlhký a rychle dopravit odborníkům – ti jej v čisté komoře rozeberou, vyčistí a zachrání, co se dá. Domácí sušení by mohlo zanechat uvnitř usazeniny. Každopádně voda je kritická – zvýšená vlhkost a koroze mohou nenávratně poškodit jemné spoje. Flashová média (SSD) jsou vůči krátkodobému namočení o něco odolnější (neobsahují mechaniku, pouze plošný spoj), často je stačí profesionálně vyčistit. Důležité je nezapínat mokrý disk – dokud není vyčištěn a suchý, nesmí se na něj pouštět proud.
• Teplota: Externí disky používané v nevhodných teplotách mohou selhat. Vysoké teploty (např. ponechání disku na přímém slunci, v rozpáleném autě) mohou způsobit přehřátí elektroniky nebo změnu mechanických vůlí HDD. Disky mají provozní rozsah do cca 50 °C – nad tuto teplotu roste riziko chyb a snížení životnosti. Nízké teploty zase mohou způsobit kondenzaci vlhkosti při následném oteplení, což uvnitř HDD vede k riziku kapiček na plotnách. Extrémní mrazy mohou u SSD ovlivnit retenci dat. Celkově je vhodné udržovat externí disk v suchu a rozumném teplotním rozmezí (cca 5–40 °C).
• Oheň: Požár je pro datová média zničující. Plastové části shoří, kovové se zkroutí, magnetická vrstva ploten se může tepelně znehodnotit a čipy se roztaví. Obnova dat z disku po požáru je možná jen ve velmi omezené míře a patří k nejobtížnějším (pokud vůbec).

Jak je vidět, vnější vlivy mohou způsobit kombinované škody – např. pád disku může vést k mechanické i elektronické závadě zároveň (zlomená hlavička i poškozená deska). Povodně či požáry mívají za následek totální zničení hardware. Odborníci uvádějí, že přírodní katastrofy (povodeň, oheň, zemětřesení) patří k unikátním, leč zničujícím hrozbám pro datová úložiště. Pokud k něčemu takovému dojde, je záchrana dat možná jen v specializovaných podmínkách a ne vždy úspěšná.

Způsoby záchrany dat z externího disku

Když už nastane situace, že nemáte přístup k datům na externím disku, vyvstává otázka: Lze data získat zpět? Odpověď závisí na povaze problému. Obecně platí, že logické chyby a drobné uživatelské omyly lze často napravit pomocí softwarových nástrojů, zatímco hardwarové poruchy vyžadují zásah odborníků a speciální vybavení. Níže popisujeme postupy od svépomocné obnovy dat po profesionální služby záchrany dat, a také rozebíráme, jaké jsou šance na úspěch v různých scénářích.

Pokus obnovit si data na externím disku svépomocí (software a postupy pro uživatele)

Kroky, které lze zkusit v domácích podmínkách nebo v běžných PC servisech:

1. Zachovejte klid a zastavte práci s diskem: Po zjištění ztráty dat disk odpojte (pokud to situace dovoluje) nebo alespoň ukončete všechny procesy, které by na něj mohly zapisovat. Čím méně se bude s diskem manipulovat, tím větší šanci mají původní data na disku zůstat nedotčená.
2. Diagnostikujte typ problému: Zkuste zjistit, s čím máte tu čest. Pokud externí HDD nejde vůbec detekovat (neroztočí se, počítač ho nevidí), vydává divné zvuky, nebo je práce s ním velmi pomalá, jde o hardwarový (mechanický) problém – svépomoc, nebo nespecializovaná pomoc zde bude mít velmi omezené možnosti. Pokud se disk hlásí, v konzoli správy disků (Windows), nebo v Disk Utility (Mac) je správně detekován, S.M.A.R.T. údaje nevykazují abnormality,  ale data nejsou vidět nebo souborový systém hlásí chyby, může se (ale bohužel nemusí) jednat se o logický problém. Podle toho volte další postup.
3. Obnova smazaných dat na externím disku pomocí software: Existuje řada programů (komerčních i open-source), které umí prohledat disk a pokusit se obnovit smazané soubory. Příklady zahrnují nástroje jako Recuva, PhotoRec / TestDisk, R-Studio, apod. Tyto programy na obnovu dat fungují tak, že procházejí obsah disku na nižší úrovni a hledají známé signatury souborů nebo rekonstruují adresářové struktury. Je klíčové tato data zachraňovat na jiný disk, ne zpět na postižený. Uživatel s běžnou znalostí práce s PC může tyto nástroje vyzkoušet zejména v případech omylem smazaných dat nebo lehce poškozených oddílů. Míra úspěchu záleží na tom, zda data nebyla přepsána nebo jak moc je systém souborů poškozen. U externího harddisku je šance poměrně vysoká, u SSD (s TRIM a garbage collection) bohužel velmi nízká, pokud šlo o smazaná data.
4. Oprava souborového systému: Pokud disk jen hlásí chyby a nechce načíst souborový systém, lze zkusit utilitu jako CHKDSK /F (Windows) nebo fsck (Linux, macOS). Tyto nástroje opraví nekonzistence v metadata souborového systému. Pozor (!!!): Tento typ opravy je invazivní, zapisuje na postižený disk a provádí změny dat. To je v případě ztráty dat neakceptovatelné z důvodu absolutní nepředvídatelnosti výsledku a nemožnosti vrátit operaci zpět. Tyto utility mohou při opravě smazat neopravitelné části (např. osiřelé fragmenty souborů) – vždy je lepší nejprve udělat bitovou kopii disku pro případ, že se automatická oprava externího disku nepovede . Každopádně, pokud nemáte zálohu a data jsou kritická, je doporučeno raději svěřit disk odborníkům, kteří nejdříve udělají přesný obraz a pracují až s ním, čímž minimalizují riziko ztráty.
5. Specifické scénáře: Pokud disk vykazuje jen drobné fyzické potíže (např. vadné sektory) a většina dat je čitelná, můžete zkusit naklonovat celý disk na nový (pomocí nástrojů jako ddrescue apod., které umí opakovaně číst problémová místa) a pak obnovu provádět z klonu. Toto už je ale pokročilejší postup. Další speciální případ – zapomenuté heslo k šifrovanému disku – zde bohužel svépomoc neexistuje, bez správného klíče se dovnitř nedostanete.

Čemu se zásadně vyhnout:

• Nevytvářejte na disku nové soubory ani složky, nezkoušejte na něj nic obnovovat. Tím byste mohli přepsat místa, kde jsou ještě původní ztracená data.
• Neotvírejte disk svépomocí! Nikdy se nepokoušejte rozebírat kryt pevného disku v domácích podmínkách. Harddisk je sestaven v čistých prostorách a jakmile na plotny usedne prach nebo nečistoty, může dojít k nevratnému zničení povrchu. Domácí „čištění“ či výměny hlaviček jsou jistá cesta k definitivní likvidaci dat. Pokud máte podezření na mechanickou závadu, svěřte disk profesionálům s čistou komorou. To neplatní o vyjmutí disku z USB externího boxu (krabičky), abyste získali přístup k SATA rozhraní. To je naopak velmi žádoucí. U poškozeného disku WD Elements nebo WD My Passport si ale nepomůžete. Tyto externí disky SATA port neobsahují. 
• Mražení disku a jiné mýty: Na internetu koluje řada zaručených rad typu „dejte disk do mrazáku, pak rychle připojte a stáhněte data“. Tyto pokusy mohou v lepším případě nemít žádný efekt, v horším disku ublíží (mráz způsobí kondenzaci a mikropraskliny). Podobně poklepávání na disk či jeho přehřívání v troubě jsou absurdní a nebezpečné. Jediný smysluplný trik je někdy výměna elektroniky z identického disku, ale to vyžaduje know-how a u moderních disků to fungovat kvůli unikátním datům na PCB rozhodně nebude.
• Opakované zapínání vypínání u disku s mechanickou závadou: Když disk cvaká, každý takový cyklus může zhoršit poškrábání ploten. Nechte si raději poradit odborníkem dříve, než se pokusíte disk zprovoznit „na posledy“.

Profesionální obnova dat na externím disku (specializovaná laboratoř)

Co mohou profesionálové na záchranu dat udělat, a co běžný uživatel nebo odborník na IT nemůže:

• Otevření a oprava externího disku v čisté komoře: Pokud dojde k mechanické poruše disku, odborní technici mohou disk otevřít ve speciálním čistém boxu (prostředí s filtrovaným vzduchem s minimem prachu a jiných nečistot) a provést výměnu vadných dílů. Typicky, pokud selžou čtecí hlavičky disku, je možné je nahradit funkčními a správně upravenými z identického disku (tzv. donor). Také mohou přemístit plotny do jiného těla disku, pokud je problém v motoru nebo zadřeném ložisku apod. To vše vyžaduje velkou přesnost a čisté prostředí – i drobná nečistota by mohla při vysokých otáčkách způsobit nenapravitelné škody na plotnách disku. Po mechanické opravě se disk zprovozní natolik, aby z něj mohli odborníci vykopírovat maximum dat na jiné médium. Neděláme tedy kompletní opravu externího disku pro běžné používání, ale jen "dočasně oživíme disk" pro účely záchrany dat.
• Pracovat s technologiemi využívající reverzního inženýrství: vzhledem k poměrně omezené servisní podpoře ze strany výrobců paměťových zařízení je absolutně nezbytné vlastnit a umět dokonale používat nástroje, umožňující pracovat s vadnými disky na nejnižší úrovni. Díky těmto velice sofistikovaným HW nástrojům dokážeme pracovat nejen s firmware různých typů a modelů disků (jak HDD tak SSD), ale i interními mikrokódy uloženými na plotnách HDD v takzvané servisní oblasti. Bez tohoto velmi nákladného a na obsluhu komplikovaného vybavení nelze provádět záchranu dat seriózně.
• Řešení elektronických závad: Profesionální laboratoře mají skladem mnoho náhradních PCB desek a komponent pro různé modely disků. Když dojde ke zničení PCB, dokáží najít kompatibilní, upravit potřebné kalibrační data a disk zprovoznit. U SSD nebo flash pamětí umí pracovat přímo s čipy – mají tzv. programátory a čtečky flash pamětí, kam vloží odpájené paměťové čipy a přečtou jejich obsah přímo (tzv. raw dump). Ten pak pomocí specializovaného software rekonstruují (musí dešifrovat případné šifrování, složit dohromady rozložená data z paralelních čipů, zvládnout opravu ECC chyb apod.). To jsou úkony, které zcela přesahují možnosti domácího vybavení.
• Pokročilé techniky a znalosti formátů: Odborníci na záchranu dat mají zkušenosti s tím, jak vypadají struktury dat různých souborových systémů, typů souborů, RAID polí atd. Pokud je případ složitý (např. částečně poškozená databáze, rozpadlé pole RAID, poškozené video soubory), umí často ručně rekonstruovat části dat, které by automatický software nezvládl. Mají také přístup k proprietárním nástrojům na nízko-úrovňovou práci.
• Bezpečné prostředí pro pokusy: Při záchraně dat se někdy musí zkusit více postupů a řešení. Profesionálové vždy pracují na kopii dat (nejprve se snaží udělat obraz disku bit po bitu, jak jen to je možné, a s tímto obrazem pak pracují), takže i když se něco nepovede, originální médium nebo bitová kopie zůstává beze změn. Mají také kontrolu nad tím, aby se disk dál nepoškozoval – např. speciální klonovací zařízení s kontrolou chyb, které disk v případě problému zastaví, nechá vychladnout apod.

Šance na úspěch profesionální záchrany dat závisí na rozsahu poškození. V mnoha případech dokážeme získat 100 % dat (např. u disku s vadným elektronickým modulem, kde jsou plotny a čtecí hlavičky OK, je obnova téměř jistá). U disků, které mají poškozenou datovou plotnu často obnovíme většinu dat, ale nemusí být všechna – pokud jsou některé oblasti na plotně nebo paměťovém čipu fyzicky zničené, budou data uložená v těchto místech poškozená. Odborníci ale i z disků s částečně "poškrábanými" plotnami dokáží dostat to, co ještě čitelné je – často třeba 70–90 % souborů, což je stále cenné. U poškozeného externího SSD s těžkou závadou řadiče a šifrováním je bohužel úspěšnost záchrany nižší; někdy se podaří část dat dešifrovat, jindy ne. Firmy (a my v MyBlueDay také) obvykle poskytují předem vstupní posouzení, kde zjistí, jak vážný stav je, o jaké poškození jde a nabídnou cenu. Rovněž mnoho z nich má politiku „no data – no pay“ (neobnoví-li nic, neplatíte).

Je třeba zmínit, že profesionální zásah může být nákladný – řádově stovky až vyšší tisíce korun (v komplikovaných případech poškozených RAID polí i desítky tisíc Kč). Cena se odvíjí od náročnosti (např. mechanická oprava v čisté komoře je dražší než obnova bez nutnosti otevření disku).  Přesný ceník záchrany dat naleznete na stránce kolik strojí zachránit data na externím disku. 

Rizika neodborných zásahů: Profesionálové a i my v MyBlueDay! se bohužel často setkávají s případy, kdy uživatel nebo neodborný servis zkusil "v dobré víře" technický zákrok, který situaci nevyřešil ale zhoršil. Typicky otevřený disk v nečistém prostředí, nebo nešetrné zacházení s externím diskem, které vedlo které zablokování čtecích hlav na plotně. Proto pokud máte podezření na vážnou závadu (cvakání nebo jiné divné zvuky, zápach spáleniny,....), nezkoušejte experimentovat.

Prevence ztráty dat a zálohování

Na závěr je důležité zdůraznit: nejlepším způsobem, jak řešit ztrátu dat, je předcházet jí. Žádný disk – ať externí či interní, HDD nebo SSD – není absolutně spolehlivý. Data, o která nechcete přijít, by nikdy neměla existovat jen v jediné kopii. Externí disk je výborné rozšíření úložiště nebo přenosné médium, ale není sám o sobě zálohou, pokud na něm máte data pouze v jednom exempláři (a smazali jste je z původního zdroje). Záloha znamená, že existuje duplicitní kopie dat na jiném úložišti, ideálně geograficky odděleném.

Preventivní opatření pro práci s externími disky:

• Zálohujte důležitá data: jak bylo řečeno, klíčová je vícečetná kopie. Externí disk může sám selhat, být odcizen, zničen – proto data na něm berte spíše jako přenosná, ne jako archiv v jediné kopii.
• Externí disk připojujte a odpojujte správně: vždy využívejte možnost bezpečně odebrat v OS, vyhněte se odpojení během zápisu. Při přenosu dat nespěchejte, nechte dokončit operace.
• Chraňte disk fyzicky: zacházejte s ním opatrně, nepokládejte na okraj stolu, nenoste nechráněný volně v batohu s ostrými předměty. Pro přenos delších cest existují polstrovaná pouzdra. Disk neprovozujte v prašném či vlhkém prostředí.
• Pozor na teploty a vodu: nenechávejte disk v autě v létě ani v mrazu v zimě. Při práci zajistěte, že má dostatek chlazení (zejména rychlé externí SSD se mohou zahřívat – pokud je to možné, nepokládejte je na tepelně izolující povrchy). Držte nápoje dál od elektroniky, polití je častá nehoda.
• Používejte přepěťovou ochranu: zejména pokud máte 3,5" externí disk do zásuvky, zapojte ho přes kvalitní přepěťovou ochranu. U citlivých dat nebo v bouřkové oblasti zvažte UPS (záložní zdroj), který vyrovná špičky a výpadky.
• Sledujte stav disku: občas můžete zkontrolovat S.M.A.R.T. parametry (existují utility, které umí přečíst údaje i pro externí disky, případně disk dočasně připojit interně). Varovné příznaky jako zvyšující se počet přemapovaných sektorů, podivné zvuky, občasné odpojování disku – to vše berte vážně a raději disk preventivně vyměňte, data překopírujte na nový.
• Aktualizace firmware opatrně: pokud výrobce disku vydá aktualizaci firmware řešící kritický problém (jako byl třeba u zmíněných SanDisk SSD), zvažte její aplikaci. Ale dělejte to s diskem, který je zálohován – update firmware je riskantní operace (při výpadku proudu v nevhodnou chvíli by mohl disk znefunkčnit).
• Šifrování používejte uvážlivě: chránit citlivá data je dobrý nápad, ale nezapomeňte si uschovat klíče/hesla. Třeba BitLocker nabízí možnost uložit obnovovací klíč do Microsoft účtu – využijte toho. Bez hesla se k datům nedostanete.

Většina problémů s disky přijde nečekaně – jak trefně poznamenal Backblaze, realita cloudového (a tedy i osobního) ukládání dat je, že disky prostě selhávají (Backblaze Drive Stats for Q2 2023). Je třeba být na to připraven. Pravidelné zálohování a dodržování správné manipulace s disky vám může ušetřit obrovské starosti. Mějte na paměti, že hodnota vašich dat obvykle převyšuje hodnotu samotného disku – proto se k datům chovejte s patřičnou péčí.

A nezbytných pár slov na závěr

Ztráta dat na externím disku je situace, kterou nechce nikdo zažít, ale bohužel se stává velmi často. Externí disky v sobě kombinují rizika interních disků (hardwarové poruchy, opotřebení) s riziky mobilních zařízení (pády a otřesy, nevhodná manipulace, ztráty a  krádeže). V tomto článku jsme si ukázali, jaké typy disků existují a jak fungují, jaké typické problémy je mohou potkat a jak je možné data zachránit. A pokud bychom měli provést závěr problematiky používání externích disků do pár vět, pak:

• Závady disků mohou být různé – od lidských chyb po spontánní fyzické havárie. Každý typ problému má jiné projevy a jiné možnosti řešení. Od smazání souboru omylem, přes poškozený systém souborů, až po zadřené ložisko disku – vždy existuje naděje na záchranu dat, ale je třeba zvolit správný postup.
• Neodborné zásahy mohou situaci zhoršit. Zejména u hardwarových závad platí zlaté pravidlo: pokud si nejsem jist, raději do toho nevrtat. Rozebírání disku mimo čistou komoru, nebo pokusy typu „výměna elektroniky na koleni“ mohou způsobit nevratné škody. Když disk vykazuje vážné příznaky (fyzické zvuky, zápach spáleniny, vůbec se nerozběhne), je čas vyhledat odbornou pomoc.
• Specializované firmy na záchranu dat dokážou zázraky, ale ne vždy a ne levně. Pokud jde o kritická data, neváhejte využít profesionální služby záchrany dat. V MyBlueDay! máme vybavení a zkušenosti, díky nimž často obnovíme data i z disků, které by laik odepsal. Pamatujte však, že i my máme své limity – např. z kompletně zničených ploten harddisku už data nikdo nedostane. Proto jednejte rychle a disk dále nepoškozujte neodborným zacházením.
• Prevence je nejlepší řešení. Všechny technické problémy a drahé obnovy by nemusely nastat, pokud by uživatelé měli správně zálohováno. Externí disk můžete kdykoli ztratit – ale záloha vám umožní o data nepřijít. Důležitá data mějte vždy minimálně ve dvou kopiích. Dodržujte zásady bezpečné práce s úložišti a minimalizujete šanci ztráty dat.

Závěrem, záchrana dat z externího disku je možná v mnoha případech, ale je to často závod s časem a mírou poškození. Když už ke ztrátě dat dojde, zachovejte chladnou hlavu, vyhodnoťte situaci a podnikněte správné kroky – ať už opatrnou svépomocnou obnovu, nebo svěření disku do rukou profesionálů. A poučte se do budoucna: každé datové médium může zradit, ale díky zálohám a prevenci se z jedné nepříjemnosti nestane katastrofa. Data jsou často to nejcennější, co v digitálním světě máme, pečujme o ně proto s náležitou pozorností.