HDD Self - test
Self-test pevného disku se spouští v režimu na pozadí bez zatížení centrální procesorové jednotky. Vzhledem k tomu, že se data nepřenášejí přes kabel rozhraní, je interní autotest nejlepším způsobem analýzy pevných disků, který vykazuje nejlepší výsledky v rychlosti ve srovnání s jakýmikoliv softwarovými metodami. Doba trvání úplné diagnostiky závisí na kapacitě pevného disku.
HDD Self-Test (S.M.A.R.T.) v profesionální diagnostice poškozených HDD
Self-test je interní diagnostika harddisku spuštěná firmwarem disku přes ATA/S.M.A.R.T. Disk při ní testuje část elektroniky, polohování (servo) a provádí kontrolní čtení (verify) – u krátkého testu jen v malé oblasti, u dlouhého testu typicky napříč celou plochou ploten. CPU počítače tím obvykle netrpí, ale mechanika disku a čtecí hlavy reálně pracují.
V profesionální data recovery laboratoři slouží Self-Test hlavně jako orientační signál po prvním „triage“ (identifikace disku, S.M.A.R.T. atributy a logy). Klíčový je výsledek v „Self-Test Log“: PASS/FAIL/ABORTED, zbytkové % testu při selhání a často i LBA prvního problematického místa. To je pro diagnostiku důležitější než hláška „SMART: PASSED“.
Bezpečnost HDD Self-Testu: Pokud disk cvaká, odpojuje se, je extrémně pomalý, přehřívá se nebo je celkově nestabilní, Self-Test může stav výrazně zhoršit (disk musí déle číst). V těchto případech má přednost řízený imaging/klonování s minimem opakovaných pokusů o čtení. U velkých disků navíc může Extended test trvat hodiny, což je v případě, že disk obsahuje nezálohovaná data velmi riskantní.
Externí USB disky: přes některé boxy/USB redukce nelze Self-Test spustit, nebo korektně číst logy bez podpory ATA pass-through. Pro seriózní diagnostiku je nejspolehlivější připojení přímo přes SATA/AHCI nebo ověřený adaptér, jehož čipset přenos těchto informací podporuje .
