Nástroj pro opravu souborového systému CHKDSK
CHKDSK je zkratka pro "check disk", což je nástroj systému Windows, který ověřuje integritu souborového systému svazku na pevném disku, opravuje logické chyby a vadné sektory. CHKDSK vyhledává chyby, ale opraví je pouze tehdy, pokud to nařídí uživatel. V systému Windows 7 byly hlášeny problémy, při nichž příkaz CHKDSK /R může způsobit pád systému, ale my v MyBlueDay nejsme schopni tento problém replikovat. Je však příkaz CHKDSK dostatečně dobrý k otestování porouchaného pevného disku a měl se používat?
Jak funguje CHKDSK
Pokud je na disku poškozený souborový systém, existuje šance, že utilita CHKDSK může opravit / obnovit ztracená data. K dispozici jsou možnosti "automaticky opravit chyby souborového systému" a "vyhledat a pokusit se obnovit - opravit vadné sektory". Aplikace CHKDSK však může být spuštěna pouze v případě, že je jedinou aplikací používající danou jednotku pevného disku, a je možné, že bude nutné "vynutit odpojení / unmount". Ideálně se ujistěte, že náhodně nespouštíte jakoukoliv službu, která disk používá.
Pokud je na disku spuštěn operační systém Windows, CHKDSK se nespustí. CHKDSK se v případě nutnosti spouští automaticky před načtením systému Windows, což lze i vynutit naplánováním kontroly disku a ukončením systému. Před jeho restartováním začne CHKDSK ověřovat soubory. Chcete-li zobrazit výsledky naplánovaného CHKDSK, je nutné spustit prohlížeč událostí kliknutím na tlačítko 1)"start" a následně na 2) "spustit" a poté zadat 3) "eventvwr" a kliknout na 4) "OK". V části Protokoly aplikací systému Windows vyhledejte položku 'Wininit' pod položkou zdroj.
Co tedy CHKDSK dělá?
Utilita CHKDSK prochází struktury souborového systému a ověřuje jejich konzistenci - tedy zda "sedí" metadata, na kterých Windows staví seznam souborů, adresářů, jejich velikostí, umístění a vazeb. V praxi tím kontroluje zejména režijní data (např. u NTFS jde o MFT, bitmapu obsazenosti clusterů, bezpečnostní deskriptory, indexy adresářů apod.) a hledá logické chyby typu: nesprávné odkazy, nekonzistentní alokace, "ztracené" záznamy, chybné počty, poškozené indexy nebo nesoulad mezi tím, co souborový systém tvrdí, a tím, co je skutečně přiděleno na disku.
Pokud je zvolen režim se skenováním vadných sektorů (typicky přepínač /r, případně kombinace /f /r), CHKDSK už nekontroluje jen režijní struktury, ale čte postupně celý svazek (tj. i uživatelská data) a snaží se ověřit, že dané sektory/clusterové oblasti jsou fyzicky čitelné. To může trvat velmi dlouho, protože jde o sekvenční čtení velkého objemu dat a případné opakované pokusy o dočtení problémových míst.
Když CHKDSK narazí na nečitelná místa, vyhodnotí je jako chybu čtení a v režimu /r se pokusí data z postižených oblastí přesunout do čitelných míst (pokud to ještě jde) a vadné oblasti označit jako nepoužitelné, aby na ně systém už dál neukládal. Důležité je, že CHKDSK neposuzuje "kvalitu" obsahu souborů ani nerozpozná, jestli jsou data obsahově správná - umí pouze ověřit čitelnost a konzistenci struktur souborového systému (a případně provést opravy těchto struktur podle zvolených přepínačů).
Kdy mám CHKDSK spustit?
CHKDSK má smysl spouštět typicky tehdy, když máte podezření na nekonzistenci souborového systému (po pádu systému, výpadku napájení, „tvrdém“ restartu, zamrznutí při práci se soubory) nebo když Windows hlásí chyby typu „je třeba jednotku zkontrolovat“ či se objevují potíže se soubory/adresáři (zmizelé položky, chybné velikosti, problémy s oprávněními, cyklení v adresářích apod.). V těchto případech může CHKDSK pomoci tím, že zkontroluje a případně opraví struktury souborového systému, aby se svazek choval konzistentně.
Naopak, pokud je problém mechanické nebo elektronické povahy (disk cvaká, roztáčí se a zastavuje, odpojuje se, mizí v BIOSu/UEFI, extrémně zpomaluje, „zamrzá“ při čtení, padá komunikace přes USB/SATA, objevují se opakované chyby čtení), CHKDSK nikdy nepomůže – a hlavně může situaci výrazně zhoršit.
U selhávajícího disku je CHKDSK zátěžový nástroj: dlouhodobé sekvenční čtení a opakované pokusy o dočtení problémových oblastí mohou urychlit degradaci čtecích hlav, povrchu ploten, řadiče nebo pamětí v SSD. V takové situaci je bezpečnější nejdřív vytvořit bitovou kopii (image) a pracovat až nad kopií, ne nad originálem.
Pokud se na disku objevují vadné sektory a typické projevy typu chyby čtení/zápisu nebo CRC, je potřeba rozlišit dvě věci. CHKDSK s přepínačem pro vyhledání vadných sektorů (např. /r) může označit nečitelné oblasti jako nepoužitelné, aby na ně systém dál neukládal. To ale není „oprava“ disku – pouze administrativní reakce souborového systému na zjištěnou nečitelnost. A u disku, který už vykazuje nestabilní chování, to často znamená další masivní čtení celého svazku a tím i riziko rychlého zhoršení stavu.
Obnoví CHKDSK data na disku?
CHKDSK není nástroj pro záchranu dat ani pro „obnovu smazaných souborů“. Je to nástroj pro kontrolu a případnou opravu konzistence souborového systému. Jinými slovy: snaží se, aby struktury souborového systému dávaly logický smysl a aby Windows dokázal svazek používat bez chyb.
Pozor ale na to, že opravy (zejména automatické opravy s /f a skenování s /r) mohou mít vedlejší dopad na data. Pokud CHKDSK narazí na nekonzistenci, může upravit metadata tak, aby „seděla“ – a to může vést k tomu, že se některé soubory přesunou, ztratí vazby na původní názvy/adresáře, nebo se jejich části označí jako ztracené. V případě poškození může CHKDSK oddělit nekonzistentní fragmenty a uložit je jako soubory s příponou .chk do složek typu FOUND.000 (na kořeni svazku). Tím se někdy podaří zachránit alespoň část obsahu, ale zároveň to může rozbít původní strukturu a zkomplikovat následnou profesionální záchranu dat (protože se změní původní „stopy“ v metadatech).
Proto platí jednoduché pravidlo: pokud jsou na disku důležitá data a není jasné, zda jde jen o logickou chybu, nebo už o selhávání média, CHKDSK nespouštěj jako první krok. Nejdřív vytvořte zálohu minimálně kritických dat (nebo vytvořte image) a až potom můžete zkusit opravy. A pokud se rozhodnete CHKDSK spouštět, nejbezpečnější je začít v režimu pouze kontroly bez automatických oprav (read-only kontrola), teprve podle výsledku zvážit další postup.
Tvrzení „nikdy nespouštět CHKDSK se zapnutou možností automatické opravy“ je sice záměrně přísné, ale z pohledu záchrany dat dává smysl jako bezpečnostní doporučení: automatické opravy mění struktury na disku a u problémového média mohou způsobit nevratné zhoršení stavu nebo ztížit následnou obnovu. Pokud je cílem primárně zachránit data, priorita je vždy minimalizovat zápisy a zátěž disku a pracovat nad kopií, nikoli nad originálním diskem.
